Obnovení skautského oddílu Pyšely

Skautské středisko Kamenice bude větší o další oddíl mladších členů – v září 2018 středisko zakládá nový oddíl v obci Pyšely.

První skautský oddíl byl v Pyšelích založen kolem roku 1938 otcem Josefem Zvěřinou. Josef zvěřina byl jednou z nejvýznamnějších osobností katolické církve v českých zemích druhé poloviny 20. století. Jeho starším rádcem byl Ferdinand Kukal z Babic. Jednalo se o chlapecký oddíl. Dívky také měly velký zájem o skauta a tak byla založena alespoň dívčí besídka. Původní klubovna pyšelského skauta se nacházela v kaplance. Bohužel slibnou činnost skauta přerušila 2. světová válka.

Domníváme se, že po válce se skauti přestěhovali do poslední místnosti v „Grosově“ domě. Nedávno na tomto místě byla keramická dílna. Stěny vyzdobili kresbami pan Jiří Podroužek a pan Krátký. Vstupní dveře do klubovny byly plechové, natřené zelenou barvou, byla na nich osazena skautská lilie (Pyšelské listy č. 76 – září 2007 Mgr. Alex Bezděk – Lexa). Po roce 1948 byl Skaut v Pyšelích zrušen a klubovna přešla pod SSM. Skauti přísahali v pyšelském kostele na naší Československou vlajku skautským způsobem (silnější pomáhá slabšímu). Často si vzpomínají na výlety do našeho posázavského okolí – tábořilo se například Pod Pavlovou skálou a také ve Stříbrné Skalici. Na dívčí oddíl skautu vzpomíná jeho členka paní Dr. M. Rádlová (časopis Skauting č.5/2005 – článek Život Jako služba lásce a pravdě P.ThDr. Josef Zvěřina). Mnoho let zde skauta vedl pan ředitel místní školy Jaroslav Kouba.

Po válce několik let vedl skauta také pan kaplan Polák, až do jeho zrušení. Prozatím jsem z dostupných pramenů zjistili, že skautské organizace byly v Pyšelích vlastně dvě, jedna byla katolická a druhá nekatolická. Bohužel veškeré dochované informace o skautu v Pyšelích jsou útržkovité a čerpáme pouze ze vzpomínek pamětníků. Pokud kdokoli z Vás narazí ve svém okolí na jakékoliv materiály nebo vzpomínky o tomto skautu, snažte se je zachovat, nakopírujte je a předejte do muzea, ať se nám pro budoucí generace zachová i sebemenší stopa po tomto sdružení.

Autor textu: Jan Kostrhoun